The Gathering on the Skerries

The boat out to the skerries takes less time than deciding to go. The rocks barely clear the water, dark and slick and streaming, and on them the grey seals lay in the shapes heavy animals make when they are done swimming. They were not doing anything. That is what a haul-out is. In another week or two the first pups of the season would arrive, and the rocks would sound completely different.

Cesta lodí k útesům trvá kratší dobu než rozhodování, jestli jet. Skály sotva vyčnívají z vody, tmavé, kluzké a stékající, a leželi na nich tuleni kuželozubí v pozicích, jaké dělají těžká zvířata, když doplavala. Nedělali nic. Přesně tím takové odpočívání na břehu je. Za týden nebo dva měla přijít první mláďata sezony a skály by zněly úplně jinak.

Polly picked a bull near the edge who seemed willing. "How many are there in your family?" she asked, which is a question that means something in a guesthouse and nothing at all out here. He thought about it in the way of an animal doing arithmetic he has never needed. Everyone on this rock, he offered eventually, and everyone on the next one.

Polly si vybrala samce u kraje, který vypadal ochotně. „Kolik vás je v rodině?“ zeptala se, což je otázka, která něco znamená v penzionu a tady venku vůbec nic. Přemýšlel o tom jako zvíře, které počítá něco, co nikdy počítat nemuselo. Všichni na téhle skále, nabídl nakonec, a všichni na té vedlejší.

"Do you have any brothers or sisters?" Almost certainly, he said. He had no way of knowing which ones. Orkney produces something like twenty-two thousand grey seal pups a year, more than one in ten of every grey seal alive. A seal born on these rocks may spend the year anywhere from Shetland to the Irish coast and turn up again, without ceremony, on the stone it was born on.

„Máte bratry nebo sestry?“ Skoro určitě, řekl. Neměl jak vědět které. Na Orknejích se ročně narodí asi dvacet dva tisíc mláďat tuleně kuželozubého, víc než každý desátý tuleň kuželozubý na světě. Tuleň narozený na těchhle skalách může strávit rok kdekoli od Shetland po irské pobřeží a pak se bez okolků objevit zpátky na kameni, kde se narodil.

Polly tested a phrase out loud. "I want to spend time with my family today." It sounded strange on a rock where nobody leaves and nobody arrives on purpose. So she tried another. "Even though we live far apart, we always keep in touch with each other." The bull considered that one longer. That is nearer, he said, if you allow that keeping in touch can mean coming back to the same rock in the same month and saying nothing at all.

Polly si nahlas vyzkoušela jednu větu. „Dnes chci trávit čas s rodinou.“ Na skále, odkud nikdo neodchází a kam nikdo schválně nepřijíždí, to znělo divně. Zkusila tedy jinou. „I když žijeme daleko od sebe, pořád jsme spolu v kontaktu.“ Nad touhle se samec zamyslel déle. To je blíž, řekl, pokud připustíte, že být v kontaktu může znamenat vracet se na stejný kámen ve stejném měsíci a neříct vůbec nic.