Shromáždění na útesech

Cesta lodí k útesům trvá kratší dobu než rozhodování, jestli jet. Skály sotva vyčnívají z vody, tmavé, kluzké a stékající, a leželi na nich tuleni kuželozubí v pozicích, jaké dělají těžká zvířata, když doplavala. Nedělali nic. Přesně tím takové odpočívání na břehu je. Za týden nebo dva měla přijít první mláďata sezony a skály by zněly úplně jinak.

Polly si vybrala samce u kraje, který vypadal ochotně. „Kolik vás je v rodině?“ zeptala se, což je otázka, která něco znamená v penzionu a tady venku vůbec nic. Přemýšlel o tom jako zvíře, které počítá něco, co nikdy počítat nemuselo. Všichni na téhle skále, nabídl nakonec, a všichni na té vedlejší.

„Máte bratry nebo sestry?“ Skoro určitě, řekl. Neměl jak vědět které. Na Orknejích se ročně narodí asi dvacet dva tisíc mláďat tuleně kuželozubého, víc než každý desátý tuleň kuželozubý na světě. Tuleň narozený na těchhle skalách může strávit rok kdekoli od Shetland po irské pobřeží a pak se bez okolků objevit zpátky na kameni, kde se narodil.

Polly si nahlas vyzkoušela jednu větu. „Dnes chci trávit čas s rodinou.“ Na skále, odkud nikdo neodchází a kam nikdo schválně nepřijíždí, to znělo divně. Zkusila tedy jinou. „I když žijeme daleko od sebe, pořád jsme spolu v kontaktu.“ Nad touhle se samec zamyslel déle. To je blíž, řekl, pokud připustíte, že být v kontaktu může znamenat vracet se na stejný kámen ve stejném měsíci a neříct vůbec nic.