Večeře zakopaná za svítání

U malého jezera obklopeného párou našla Polly řadu velkých hrnců stojících vedle hlubokých jam vykopaných v holé začernalé zemi. Kuchař v těžké zástěře postupoval podél řady a spouštěl na laně do každé jámy uzavřený hrnec. Polly se usadila na blízké zábradlí a dívala se, zvědavá, co může stát za to vařit v díře v zemi.

V každém hrnci byly vrstvy masa, klobásy, zelí a kořenové zeleniny, pevně uzavřené a spuštěné do země vyhřáté zespodu zhruba na teplotu vroucí vody. Nedotýká se toho žádný plamen. Všechen žár přichází ze sopky pod celým údolím a stoupá vzhůru puklinami, které lidé před generacemi vykopali a označili kamennými kruhy, dávno předtím, než někdo teplotu vědecky změřil.

Kuchař vysvětlil, spíš gesty než slovy, že hrnce jdou dolů brzy ráno a zůstávají zakopané šest nebo sedm hodin, zatímco všichni vyrazí k jezeru, do zahrad nebo do města a vracejí se, teprve když je čas večeři zase vykopat. Prý je to nejjednodušší jídlo na ostrově, které se dá připravit, a zdaleka nejpodivnější kuchyně, v jaké se dá uvařit.

Když vyjel první hrnec, vyvalil se z něj hustý oblak páry a vůně pomalu vařeného masa a zelí se rozlila po celé mýtině. Polly u samotného jídla nezůstala, ale viděla, jak ho kuchař hrdě odnáší, jako by všechnu práci udělal on, a ne hora.