Poslední dvě zahrady v Evropě

Na zeleném svahu nad severním pobřežím se řady zastřižených čajovníků svažovaly k moři v dlouhých úhledných pruzích, skoro jako by je někdo narýsoval podle pravítka. Polly přistála na nízké kamenné zídce na kraji plantáže a rozhlédla se po jednom ze dvou posledních míst na celém evropském kontinentu, kde se čaj stále pěstuje na prodej, a jediném, které je otevřené návštěvníkům.

Plantáž vznikla roku osmnáct set osmdesát tři, poté co nemoc zničila pomeranče, do té doby hlavní vývozní zboží ostrova. Místní pěstitel hledal něco jiného, co by sopečná půda unesla, a tak dovezl čajovníky spolu s anglickými stroji na jejich zpracování. Obojí se používá téměř bez přestávky dodnes, což z tohoto místa dělá s velkým náskokem nejstarší fungující čajové hospodářství v Evropě.

Uvnitř nízké tovární budovy dodnes železné stroje starší než sto let rolují, třídí a suší listy skoro přesně tak jako ve chvíli, kdy sem poprvé připluly lodí. Dělníci stále sbírají nejmladší výhonky ručně podél teras, protože křehké vrchní lístky dávají nejlepší čaj, a nic se tu nestříká pesticidy ani herbicidy, což je pravidlo, které pěstitelé drží od úplného začátku.

Polly prošla po jedné teplé terase a otírala se o řady lesklých zelených listů, které slabě voněly trávou a deštěm. Někde dole ve svahu udržovalo pět generací pěstitelů tento kopec přesně takový, jaký měl být, jednu pečlivou sklizeň za druhou.