Shromáždění na útesech

Cesta lodí k útesům trvá kratší dobu než rozhodování, jestli jet. Skály sotva vyčnívají z vody. Leželi po nich tuleni kuželozubí v pozicích, jaké dělají těžká zvířata, když doplavala. Nedělali nic. Přesně tím takové odpočívání na břehu je. Za týden nebo dva měla přijít první mláďata.

Polly si vybrala samce u kraje. „Kolik vás je v rodině?“ zeptala se. Je to otázka, která něco znamená v penzionu a tady venku nic. Přemýšlel o tom pomalu. Všichni na téhle skále, řekl nakonec, a všichni na té vedlejší.

„Máte bratry nebo sestry?“ Skoro určitě, řekl. Neměl jak vědět které. Na Orknejích se ročně narodí asi dvacet dva tisíc mláďat tuleně kuželozubého. To je víc než každý desátý tuleň kuželozubý na světě.

Polly si vyzkoušela jednu větu. „Dnes chci trávit čas s rodinou.“ Znělo to tu divně. Zkusila tedy jinou. „I když žijeme daleko od sebe, pořád jsme spolu v kontaktu.“ To je blíž, řekl samec, pokud být v kontaktu může znamenat vrátit se a nic neříct.