Vesnice napojená na sopku

Když se později vracela vesnicí, všimla si Polly, že pára nestoupá jen z jam na vaření, ale i z puklin podél silnice, z kanálů a z velkého veřejného bazénu, který se v odpoledním světle leskl teple oranžovohnědě. Ukázalo se, že tentýž žár, který uvařil oběd, se táhne pod celou vesnicí a vystupuje na povrch skoro všude, kam se člověk podívá.

Ta ohřátá voda plní nedaleký velký lázeňský park, kde obrovský bazén zůstává teplý po celý rok bez jediného čerpadla nebo kotle, a s ním i menší lázně poschovávané po vesnici, do kterých místní chodí stejně samozřejmě, jako by si doma napouštěli vanu. Železo a minerály rozpuštěné ve vodě ji barví do syté kalné oranžové, což většině návštěvníků připadá nejdřív divné a potom podivně krásné.

Některé domy si podzemní teplo vedou potrubím rovnou do vlastní teplé vody a bojler vůbec nepotřebují. Polly došlo, že celá tahle vesnice běží doslova na sopce, která pod ní spí: vaří jídlo, hřeje lázně a vytápí domy bez ohně, bez paliva a bez jakéhokoli účtu.

Chvíli seděla na okraji velkého oranžového bazénu, cítila teplo stoupající z vody i na dálku a říkala si, že místo postavené přímo nad tolika žárem si našlo neobyčejně velkorysý způsob, jak s ním žít.