Jeden kráter, dvě barvy

Z výšky nad vnitrozemím se Polly dívala dolů do jediného obrovského kráteru, staršího než dvacet dva tisíc let a tak širokého, že se do něj vešlo malé město, dvě jezera a několik statků. Středem procházel úzký pruh země a po každé jeho straně měla voda úplně jinou barvu, jedno jezero sytě modré, druhé zářivě zelené, jako by někdo nalil do jedné mísy dva různé oceány.

Ta dvě jezera nejsou doopravdy oddělená. Pod pruhem země je spojuje úzký kanál, takže voda tvoří jediné těleso. Mění se všechno kolem ní. Modré jezero je hlubší a jednoduše odráží otevřenou oblohu, zatímco zelené leží blíž ke svahům porostlým rostlinami a k drobným řasám, a obojí barví jeho vodu do syté zeleně.

Polly letěla nízko podél pruhu země, který obě barvy rozděluje, dost blízko, aby viděla rybářské lodě odpočívající na jednom břehu a pasoucí se dobytek na nízkých kopcích nad druhým. Od oceánu se přivalila hustá mlha a usadila se uvnitř okraje kráteru, nejdřív skryla zelené jezero, potom modré, až zůstala vidět jen úzká cesta mezi nimi.

Usadila se na staré kamenné zídce vyhlídky a čekala, až se mlha zase zvedne, a vůbec nikam nespěchala. Když konečně zřídla, obě jezera se objevila naráz, modré a zelené, přesně tam, kde je nechala.