Mlha se za ní zavírá

Poslední odpoledne letěla Polly znovu vysoko nad pobřežím. Pod ní ležela čajová pole, kráter se dvěma jezery a tichý les, kde stále žije priolo. Odtamtud vypadal ostrov jako to, čím je: řetěz starých sopek, které pomalu chladnou do zelena.

Rybářské lodě se vracely do přístavu a nechávaly na tmavnoucím moři tenké bílé čáry. Podél pobřežní silnice se jedno po druhém rozsvěcela světla. Od břehu stoupala vůně kouře.

Od oceánu se přivalila mlha, stejně jako celý týden. Zakryla kráter, potom čajová pole a nakonec přístav a ostrov pomalu mizel z dohledu. Polly to už viděla.

Letěla ven nad otevřenou vodu, zatímco poslední světlo sláblo. Za ní ostrov dál vařil večeři pod zemí, pěstoval čaj lístek po lístku a chránil ve svém lese malého šedého ptáka.