Vesnice pod bouří

Polly měla zapsané jedno místo. „Můžete mi říct, jak se tam dostanu?“ zeptala se u snídaně ovce. Jeďte pobřežní silnicí na západ, řekla ovce. Záliv Skaill je dlouhý oblouk světlého písku. Za ním je zelená terasa a na ní sedí vesnice, napůl zapadlá do země.

Na Skara Brae pracoval ústřičník. Polly se zeptala: „Chtěla bych se dozvědět něco o historii této památky.“ Lidé tu žili před pěti tisíci lety, řekl. Hospodařili tu dřív, než stálo Stonehenge, a dřív, než stála Velká pyramida. Pak vesnici na čtyři tisíce let zavál písek, dokud ji roku osmnáct set padesát neodkryla bouře.

Půlku toho odnesl vítr. „Mohl byste mi to prosím zopakovat?“ poprosila Polly. Každý dům má stejné zařízení na stejných místech. Ohniště uprostřed. Lůžka po obou stranách. Kamenný příborník u protější stěny. Je kamenný proto, že tu nebylo dřevo.

„Můžete mi říct, jestli je muzeum zítra otevřené?“ zeptala se Polly. Věděla, že se sem vrátí. Stála na okraji jednoho domu a dívala se do místnosti zařízené tak, jak si místnost zařizuje každý.