Jedno zrnko soli

Poslední ráno doletěla Polly až na samou špičku poloostrova, kde městu dochází pevnina. Stojí tam na staré mořské zdi vedle kulatého kostela malý bílý maják a vlny dorážejí až ke kameni. Z výběžku město opravdu vypadalo jako loď, zvonice jako její stěžeň, střechy jako náklad, a celé to bylo vysunuté do Jadranu a drželo kurz.

On her last morning Polly flew out to the very tip of the peninsula, where the town runs out of land. A small white lighthouse stands there on the old sea wall beside a round church, and the waves come right up to the stone. From the point the town really did look like a ship, the bell tower its mast, the roofs its cargo, the whole thing pushed out into the Adriatic and holding its course.

Rybářské lodě jedna po druhé vyplouvaly z malého přístavu, jejich motory tiše vrněly na klidné vodě a každá za sebou táhla stopu světla. Vysoko nahoře odbil zvon na věži hodinu a zvuk se převalil přes střechy a dál nad moře. Na náměstí stál bronzový houslista sám na svém bílém kameni a první slunce ho našlo dřív než cokoli jiného.

The fishing boats left the little harbour one by one, their engines a low murmur on the still water, each one trailing a line of light. Far above, the bell in the tower struck the hour and the sound rolled down over the roofs and out across the sea. In the square the bronze violinist stood alone on his white stone, and the first sun found him before it found anything else.

Polly měla na jazyku pořád chuť jediného zrnka soli, nebo si to aspoň myslela, což vyšlo nastejno. Moře, slunce, dřevěná hrabla a trpělivé ruce, tentýž recept už více než sedm set let, a město růžových a okrových domů vystavěné z výnosů. Je to zvláštní, postavit město z něčeho, co se v dešti rozpustí. Ještě zvláštnější je, že to fungovalo.

Polly still had the taste of a single grain of salt on her tongue, or thought she did, which came to the same thing. Sea, sun, wooden rakes and patient hands, the same recipe for more than seven hundred years, and a town of pink and ochre houses raised on the proceeds. It is a strange thing to build a town out of something that dissolves in the rain. It is stranger still that it worked.

Jednou obletěla poloostrov, nízko nad střechami, kolem krajkových balkonů, obroušené lví tlapy a teplého bílého náměstí, a pak se vznesla na ranním větru. Za ní se kamenná loď zmenšovala a nehnula se z místa. Před ní bylo moře otevřené a zářivé a chutnalo, jen docela slabě, po soli.

She circled the peninsula once, low over the roofs, past the lace balconies and the lion's worn paw and the warm white square, and then rose on the morning wind. Behind her the stone ship grew smaller and did not move. Ahead of her the sea was open and shining, and it tasted, very faintly, of salt.