Park vedle mého domu

Bydlím ve starém stromě, vedle parku. Je to malý park a není slavný, ale znám ho velmi dobře, protože tam chodím každý den.

I live in an old tree, next to the park. It is a small park and it is not famous, but I know it very well because I go every day.

Ráno, když přestane pršet, slezu ze stromu hledat jídlo. Chvíli pozoruji ty, kdo procházejí po cestě. U laviček jsou vždycky holubi, čekají na kousek chleba.

In the morning, when the rain stops, I climb down from the tree to look for food. I spend a while watching the ones who pass along the path. There are always pigeons near the benches, waiting for a bit of bread.

Pan Jezevec přichází v deset, vždycky ve stejnou dobu. Nosí chleba pro holuby a oni ho hned obklopí. Moc mě baví sledovat, jak se perou o největší drobečky.

Mr. Badger arrives at ten, always at the same time. He brings bread for the pigeons and they surround him at once. I have a lot of fun watching how they fight over the biggest crumbs.

V sobotu se park mění. Přicházejí rodiny a malé děti si hrají na schovávanou mezi stromy. Schovávají se moc špatně: celou dobu se smějí, a proto vím vždycky, kde jsou. Jejich rodiče se baví na lavičkách a nedívají se na hodinky.

On Saturdays the park changes. The families arrive and the little ones play hide and seek among the trees. They hide very badly: they laugh the whole time, and that is why I always know where they are. Their parents keep themselves busy talking on the benches and do not look at the clock.

Když odpoledne skončí, všichni jdou domů a park ztichne. Pak zase slezu dolů a jdu podél vody, beze spěchu. Teď si to užívám víc než ráno, protože park patří jenom mně.

When the afternoon ends, everyone goes home and the park falls silent. Then I climb down again and walk beside the water, without hurrying. I enjoy it more now than in the morning, because the park is only mine.

Nemusím chodit daleko. Můj park je vedle mého domu, a to mi stačí.

I do not need to go far. My park is next to my house, and for me that is enough.