Oběd, který jí celá země

Je krátce po poledni a ulice ztichla. Rolety jsou napůl stažené. Úřad, který jsi potřeboval, je zavřený a malá restaurace vedle něj je najednou plná.

It is just after noon and the street has gone quiet. Shutters are half down. The office you wanted is closed, and the small restaurant beside it is suddenly full.

V Dominikánské republice je oběd hlavním jídlem dne, ne večeře. Talíř, který přijde, obsahuje bílou rýži, na ní politou dušenou červenou fazoli a kousek masa, obvykle kuřecí, s malým salátem na boku a smaženým zeleným banánem plantain, když máš štěstí. Říká se mu la bandera, což znamená vlajka, protože barvy na talíři jsou barvami země. Lidé to jedí většinu dní v týdnu a neomrzí je to.

In the Dominican Republic lunch is the real meal of the day, not dinner. The plate that arrives is white rice, stewed red beans poured over it, and a piece of meat, usually chicken, with a little salad on the side and fried green plantain if you are lucky. It is called la bandera, which means the flag, because the colours on the plate are the colours of the country. People eat it most days of the week and do not get tired of it.

Užitečné je znát rytmus, ne recept. Pokud dorazíš hladový ve tři odpoledne, najdeš dobré podniky prázdné a jídlo pryč. Jez, když jedí všichni ostatní. Pak si objednej malé silné kafe, vypij ho vestoje a vrať se zpátky do horka.

The useful thing to know is the rhythm, not the recipe. If you turn up hungry at three in the afternoon you will find the good places empty and the food gone. Eat when everybody else eats. Then ask for a small strong coffee afterwards, standing up, and go back out into the heat.