Tahle modrá existuje jen na jednom místě

Stojíš na pláži plné šedých kamínků na jihozápadě Dominikánské republiky. Písku je tu skoro žádný. Nohou obracíš oblázky, jako to dělá každý, a pak tě jeden z nich zarazí. Je modrý. Ne obarvený, ne skleněný. Modrý skrz naskrz.

You are standing on a beach of grey stones in the southwest of the Dominican Republic. There is almost no sand here. You turn the pebbles over with your foot, the way everybody does, and then one of them stops you. It is blue. Not painted, not glass. Blue the whole way through.

Tomu kameni se říká larimar a na celé Zemi existuje přesně jedno místo, odkud vychází ze země: jediný svah v horách nad tímto pobřežím. Lidé hledali druhé takové místo padesát let a nikdo ho nikdy nenašel. Muži, kteří ho dolují, pracují s ručním nářadím a kbelíky na lanech, protože stroj by rozdrtil právě to, kvůli čemu přišli.

The stone is called larimar, and there is exactly one place on Earth where it comes out of the ground: a single hillside in the mountains above this coast. People have searched for a second one for fifty years and nobody has ever found it. The men who dig it out work with hand tools and buckets on ropes, because a machine would smash the very thing they came for.

Jméno není staré. V roce devatenáct set sedmdesát čtyři sledoval muž jménem Miguel Méndez modré oblázky proti proudu řeky, dokud nenašel místo, odkud padaly, a pojmenoval kámen po své dceři Larisse a po španělském slově pro moře. Pokud si ho někdy koupíš, dobře se podívej na barvu. Čím hlubší modrá, tím dál dolů po tom svahu musel někdo sestoupit.

The name is not old. In nineteen seventy four a man called Miguel Méndez followed the blue pebbles up a river until he found where they were falling from, and he named the stone after his daughter Larissa and the Spanish word for the sea. If you ever buy one, look hard at the colour. The deeper the blue, the further down that hill somebody had to go.