Vladivostok

On the seventh morning, the train was due into Vladivostok at 06:15 Moscow time, which was 13:15 local time. Polly woke at first local light, sometime around five.

Sedmého rána měl vlak dorazit do Vladivostoku v 06:15 moskevského času, což bylo 13:15 místního času. Polly se probudila při prvním místním světle, někdy kolem páté hodiny.

Through the window, the forest had given way to low rolling hills and grass. The Pacific was somewhere ahead. She could feel it, the way you can feel a large body of water before you see it.

Z okna se les změnil na nízké zvlněné kopce a trávu. Tichý oceán byl někde vpředu. Cítila ho, tak jako cítíte velké tělo vody, než ho uvidíte.

The last station before Vladivostok was Ussuriysk. The train stopped for fifteen minutes. Polly hopped down. A woman was selling smoked fish from a folding table. The fish were silver. The eyes were still clear. Polly tried a small piece. The woman wrapped it in newspaper and accepted no payment. Some markets work this way.

Poslední stanice před Vladivostokem byla Ussurijsk. Vlak zastavil na patnáct minut. Polly seskočila dolů. Žena prodávala u skládacího stolu uzené ryby. Ryby byly stříbrné. Oči byly stále jasné. Polly ochutnala malý kousek. Žena ho zabalila do novin a nechtěla žádnou platbu. Některé trhy fungují takto.

The Pacific appeared on the right side of the train at around eleven local time. It was grey and bright.

Tichý oceán se objevil na pravé straně vlaku kolem jedenácté místního času. Byl šedý a jasný.

Vladivostok arrived all at once. The city is built into hills that come down to the sea. The train tunnels through one of those hills. The end of the line is on the harbour. The buffer at the end of the tracks is forty metres from the water.

Vladivostok se objevil najednou. Město je postaveno do kopců, které se svažují k moři. Vlak projíždí tunelem skrz jeden z těch kopců. Konec trati je v přístavu. Nárazník na konci kolejí je čtyřicet metrů od vody.

The train made its final stop. The clock above the compartment door, on Moscow time for seven days, read 06:23. The local clock at the station read 13:23.

Vlak udělal svou poslední zastávku. Hodiny nad dveřmi kupé, nastavené na moskevský čas po sedm dní, ukazovaly 06:23. Místní hodiny na stanici ukazovaly 13:23.

Polly hopped down to the platform. Vladivostok was a port city of low stone buildings and steep streets. The air smelled of fish and rust and salt.

Polly seskočila na nástupiště. Vladivostok byl přístavním městem s nízkými kamennými budovami a strmými ulicemi. Vzduch voněl po rybách, rzi a soli.

At the end of the platform there was a small white obelisk. The inscription read KILOMETRE 9,289. The end of the line.

Na konci nástupiště stál malý bílý obelisk. Nápis hlásal KILOMETR 9 289. Konec trati.

Polly stood at the obelisk for a long minute. Seven days. Half a billion years of Ural rock. Twenty-five million years of Baikal. One crane. Eight time zones, of which the train had observed only one.

Polly stála u obelisku dlouhou minutu. Sedm dní. Půl miliardy let uralské skály. Dvacet pět milionů let Bajkalu. Jeden jeřáb. Osm časových pásem, z nichž vlak sledoval jen jedno.

She stretched her wings. The Pacific was just past the harbour wall. She lifted from the platform, climbed over the cranes of the container port, and out over the bay.

Natáhla svá křídla. Tichý oceán byl hned za přístavní zdí. Vznesla se z nástupiště, vystoupala nad jeřáby kontejnerového přístavu a ven nad záliv.