Lake Baikal

Polly woke up on the fifth morning and the world had become water.

Polly se probudila pátého rána a svět se proměnil ve vodu.

The train was running along the southern shore of Lake Baikal. The lake filled the entire window: not a lake so much as a sea, except for the perfect stillness and the impossible clarity of the colour, which was a blue that seemed to start somewhere deep below the surface and rise up.

Vlak jel podél jižního pobřeží jezera Bajkal. Jezero zaplnilo celé okno: nebylo to jezero, spíše moře, až na dokonalý klid a nemožnou jasnost barvy, která byla modrá, jako by začínala někde hluboko pod hladinou a stoupala nahoru.

Igor, the fisherman, had been awake for two hours. He was at the window with a small notebook.

Igor, rybář, byl vzhůru už dvě hodiny. Stál u okna s malým zápisníkem.

"Baikal," he said. "It is the deepest lake in the world. One thousand six hundred and forty-two metres at its deepest point. It is also the oldest lake. Twenty-five million years old. Most lakes fill in with sediment over time. Baikal is in a rift valley that is still growing. The bottom drops faster than the sediment can fill it."

"Bajkal," řekl. "Je to nejhlubší jezero na světě. V nejhlubším místě má tisíc šest set čtyřicet dva metrů. Je také nejstarší jezero. Dvacet pět milionů let staré. Většina jezer se časem zaplní sedimentem. Bajkal je v riftovém údolí, které stále roste. Dno klesá rychleji, než ho sediment dokáže zaplnit."

The water outside was so clear that Polly could see boulders on the lake floor in the shallow areas. The clarity is up to forty metres in the right conditions.

Voda venku byla tak čistá, že Polly viděla balvany na dně jezera v mělkých oblastech. Čistota dosahuje až čtyřiceti metrů za správných podmínek.

"It also holds," Igor said, "twenty-three percent of all the unfrozen fresh water on Earth. More than all the North American Great Lakes combined."

"Také obsahuje," řekl Igor, "dvacet tři procent veškeré nezamrzlé sladké vody na Zemi. Více než všechna Velká jezera Severní Ameriky dohromady."

Polly looked at the lake. It did not look like twenty-three percent of anything. It looked like a single still blue thing.

Polly se podívala na jezero. Nevypadalo jako dvacet tři procent něčeho. Vypadalo jako jediná klidná modrá věc.

The train stopped at Slyudyanka station. Igor got off. He shook Polly's wing tip with two fingers, gravely. "Three days fishing. Then home." He waved through the window and was gone.

Vlak zastavil na stanici Slyudyanka. Igor vystoupil. Vážně potřásl Pollyiným křídlem dvěma prsty. "Tři dny rybaření. Pak domů." Zamával přes okno a byl pryč.

For three more hours, the train ran the shore. A group of Baikal seals popped their heads above the surface a kilometre offshore. They are the world's only purely freshwater seal species.

Ještě tři hodiny vlak jel podél pobřeží. Skupina bajkalských tuleňů vystrčila hlavy nad hladinu kilometr od břehu. Jsou to jediné čistě sladkovodní tuleni na světě.

Polly thought about scale. Below her was water older than her species. Inside that water was a tiny pink shrimp called Epischura that did not exist anywhere else on Earth. It kept the lake clear. It had been keeping it clear for twenty million years.

Polly přemýšlela o měřítku. Pod ní byla voda starší než její druh. V té vodě byla malá růžová kreveta zvaná Epischura, která neexistovala nikde jinde na Zemi. Udržovala jezero čisté. Udržovala ho čisté dvacet milionů let.